společnosti přátel Ghostbusters
line decor
::HOME::
line decor
 
 
 
 
 
 
 
TÁBOROVÁ SETKÁNÍ

1. ŘÍJNA 2005 - POSÁZAVSKÁ STEZKA

Sraz jsme měli v 8:15 v Praze na Hlavním nádraží, na 1. potáborové neformální setkání nás dorazilo požehnaných 17, složení bylo následující: Majda, DankaMigréna, Ivča, Verča, HoloušŠikmoplocha, RendaŠišabona, PéťaZlatovlas, Kačka, Roland (Koda:-)), DavidLenochod, TerkaSlůně, Markétka, Filip, Kiki, Kryštof, LuckaPrincezna a moje maličkost...
V 8:16 jsme se naposledy přepočítali, jestli náhodou někdo nepozorovaně nepřibyl, načež se dvojice Renda-Krikri vydala koupit hromadnou zpáteční jízdenku, což jsem jim oproti všem očekáváním povedlo. ;-)
Poté jsme se vydali na nástupiště číslo 4, odkud jsme měli odjíždět. Chvíli trvalo, než jsme ten správný vlak našli (ale šlo opravdu jen o vteřinky...;-)), načež jsme si vybrali ten nejlepší vagón a k našemu nesmírnému potěšení tam na nás čekaly 2 velké lavice naproti sobě, přesně tolik prostoru, kolik jsme potřebovali, abychom si sedli všichni pohromadě. :-) Pravda, trochu jsme se mačkali, ale skutečně jen trochu, navíc to některým z nás bylo příjemné (nebudu jmenovat:)).
Rozdala jsem přítomným dětem první číslo našeho táborového občasníku Ghost, a všichni se pustili do čtení, což mi jakožto jedinému přispěvovateli tohoto bulvárního plátku nebylo třikrát příjemné, ale co nadělám.
Netrvalo dlouho a vlak se konečně dal do pohybu, všichni jsme zajásali, ale to jsme ještě netušili, jak dlouhá cesta je před námi. :-)
Hned v úvodu této strastiplné pouti jsem vyhlásila první hru, pravidla byla jednoduchá, nesmí se používat několik slov a to „Ano“, „Ne“, „Proč“, Kdy“ a „Zelená“. Tento zákaz byl platný do doby, než v Kamenném Přívoze vystoupíme z vlaku a každý měl 10 životů. Hned 5 lidiček tuto hru zvládlo bez ztráty jediného životu, těmito úspěšnými byli Slůně, Maki, Lenochod, Filip a Ivča. Jakožto absolutní netáhla se projevili v prvé řadě Renda a v těsném závěsu za ním Holouš a Roland (přišli o všech 10 životů).  O 7 životů přišla Verča, 6x se podřekli Kryštof, Migréna a Krikri, 5x Majda a Péťa, o 3 životy přišli Lucka a Kiki a o 2 Kačka.
V Kamenném Přívoze jsme vystoupili z vlaku, přepočítali jsme se a vydali jsme se na cestu. Nejdříve jsme se zastavili v Jednotě, kde si někteří doběhli pro energii a pod.
Pak jsme pokračovali dolů k řece (tehdy se zrodila „přezdívka“ Rolanda – Koda, podle malého médi z Medvědích bratrů, protože mi toho upovídaného medvídka Roland prostě připomíná;-)) a po mostě jsme přešli přes řeku na druhý břeh. Tam jsme se vydali po proudu, po kratším úseku jsme se napojili na červenou turistickou značku a stanuli svými svalnatými nožkami na slavné a starodávné Posázavské stezce.
Cestou bylo vyhlášeno několik her, klasické hry typu Povodeň, Nálet (známé také pod názvy bomba, výbuch atd.), Schovávaná (alias deset) a novinka Brtníci (pravidla jsou obdobná jako u povodně, jen se musíte pověsit na nějaký strom, aniž byste se drželi jakékoli větve). Tyto hry jsem nakonec do celkového hodnocení nezahrnula, protože skóre účastníků bylo dost vyrovnané, jen si dovolím udělit speciálních 5 bodů Verči baťohu, ten se při Náletu zachoval velmi disciplinovaně, prchal před hrozícím pumovým útokem tak vehementně, až sklouzl z cesty a kotrmelci se kutálel po stráni dolů. Sice nebyl patami k výbuchu, ale to jen pro to, že žádné paty nemá...:-)
Bonusovkou byla hra na schovávání vedoucích, kterýkoli z vedoucích se mohl cestou nenápadně odpojit a ukrýt se v nejbližším křoví apod., ten, kdo jako první postřehl, že zmizel, se jej vydal hledat, a pokud uprchlíka našel, odměnou mu byly 2 body. Schovat se ale podařilo jen jednou Kačce, našel jí Kryštof. Já bych se schovala moc ráda, nicméně nebylo to možné, Lenochod se mě držel jako klíště....ani na vteřinku mě nespustil z očí! :-)))
Cestou jsme měli několik zastávek, jednu na splavu, kde si „Viktorka“ Holouš (Šikmoplocha atd.) hladil želvovinou kočku, která měla patrně svrab (!vtip!, číča byla maximálně zdravá, patřila místním osadníkům ;-)), další dvě zastávky proběhly na vyhlídkách, odtud jsme se pokochali pohledem do údolí, kterým se valila Sázava, a při té příležitosti jsme se nasvačili, aby byl prožitek maximální a aby nám ho nerušilo kručení v žaludku...:-)
Naše pochodové tempo bylo dost vysoké, tak jsme brzy dosáhli konce stezky. Před Pikovicemi nám v ústrety vyšel kiosek, kde měli spoustu dobrot na posilněnou, tam jsme nakoupili, pojedli a pak jsme se přesunuli do samotných Pikovic.
Zde se část výpravy odpojila a šla se najíst do místního restaurantu, zbytek „zakempil“ poblíž řeky, aby poobědval ze svých zásob a hezky v lůně přírody. :-)
Po jídle jsme si prohlíželi fotky a pak jsme si ještě bleskově zahráli 2 hry, Kruh (který mi nějak nevyšel, pořád jsme nemohli přijít na kloub, jak se hráči v této hře střídají, tak jsme to brzy vzdali...:-) Malé společenské faux pas...:-))) a druhá hra na Mašinky nám měla připomenout blížící se odjezd vlakem zpět do Prahy. Rozdělili jsme se na 2 oddíly a hráli jsme štafetu, kdy se za mašinku neustále přidávali další a další vagóny. Tato hra skončila víceméně nerozhodně, protože se oba vlaky neustále rozpojovali... :-)
Pak jsme si posbírali věci a přesunuli se na zastávku vlaku Petrov. Tam nám zbývala ještě chvilka, než přijede vlak, tak jsme si zahráli Knihomola, každý dostal papírek s názvem knihy, a mlčky pak měl najít 2 kolegy, kteří měli tituly od stejného autora. Soutěžících bylo 16, tudíž byl jeden „lichý“, nakonec se jako pravý gentleman zachoval Kryštof a dobrovolně se účasti ve hře vzdal, čímž se automaticky stal „netáhlem“ v této disciplíně.. :-) Pořadí v Knihomolovi bylo následující: 1.místo Renda + Roland + Lenochod, 2.místo Verča + Ivča + Kiki, 3.místo Lucka + Maki + Filip, 4.místo Majda + Danka + Péťa a poslední Šikmoplocha + Kačka + Slůně.
Poté nastalo hromadné focení, požádali jsme přihlížející týpky, aby nás zvěčnili Krátce na to přijel vláček, velmi sympatický motoráček, jehož průvodčí sice netočil kleštičkami, ale za to měl smysl pro humor...:-) V tomto malém vláčku už jsme ale bohužel nemohli sedět pohromadě, takže domlouvání během cesty bylo dost obtížné,  zvláště pak vysvětlování pravidel hry Telegram, už si ani nevzpomínám, kolikrát jsem je opakovala....:-) Tuto hru vyhrála Kačka s textem: „Ahoj, celá evakuace ruského stanového tábora obdivuhodně končí malým průšvihem.“  Získala od ostatních celých 9b, převálcovala nás! :-) Na 2.místě byli Renda a Slůně, kteří dostali shodně po 2 hlasech, Renda za telegram: „Moje nová okurka Xaverovka tíživě shání Yvetin ryjící bílý kedluben.“ A Slůně za: „Cecílie, Ilona, Antonín, Pedro honili společně Terezu kolem ohrady. Zelené.“ Po 1 hlasu dostali Migréna („Ahoj Franto. Gábina cítila k Ivanovi milující cítění. Zatím. Xénie.“), Holouš („Brzy rád zajedu. Krikri je inteligentní chovatel, proto trápí sestru.“ ...že by ten hlas dostal ode mně?!:-)), Roland („Ahoj babi. Celý den ego fungovalo, Gusta zívl, žirafa letěla.“) a Lucka Princezna („Ahoj Xeno! Yveta Žůžková říkala Čendovo dědovi El Ninovi „Wicky“.“).
Jak jsme tak cestou psali, hlasovali a vyprávěli veselé příhody, vlak nezadržitelně uháněl vstříc naší matičce stověžaté (promiň, Ivčo;-)), a protože všechno hezké jednou končí, brzy jsme dorazili na Hlavní nádraží a nezbylo nám, než se rozloučit a těšit se na příští setkání....
Na viděnou v ZOO!