společnosti přátel Ghostbusters
line decor
::HOME::
line decor
 
 
 
 
 
 
 
TÁBOROVÁ SETKÁNÍ

26.listopadu 2005 - VÝLET DO ZOO

26.11.2005 jsme podnikali výlet do ZOO.
Sešli jsme se v 9h ve stanici metra Nádraží Holešovice. Z dětí a nových prágošů dorazili Migréna, Ivča, Majda, Ondra, Tomík, Terka a 2 mrňouskové Jirka s Filípkem. A my starší jsme přijeli v následujícím složení: Verča, Charlie, Péťa, Kačka, Renda, Jirka, Šikmoplocha, samozřejmě moje beznadějná maličkost a v ZOO nás dostihli ještě Chozáč s Lucíkem.
Měli jsme všichni dorazit v černém, ale spousta lidí by ze svého šatníku jen těžko dala dohromady kompletní černý háv (měli zajít ke mně, já bych je oblíkla určitě všechny, kdo mě zná, dokáže si jistě představit, kteráže barva to v mých skříních převažuje...:-)), takže v černém jsme přišli jen Renda, Charlie, Verunka a já (dokonce jsem si přinesla i černé sluneční brýle, se mi v listopadu samozřejmě děsně hodily...:-)).
Shledání bylo dojemné, všichni jsme byli rádi, že jsme se zase sešli. :-) Rendík nám rozdal druhé číslo Ghosta a pak jsme na hvizd píšťalky vyrazili směr BUS a směr ZOO.
Před ZOO jsme se docela zasekli, koupit lístky byl problém...:-) Nějak jsme se nemohli dopočítat, kolik nás vlastně je a kdo z nás je dítě, student a důchodce. Nakonec se úkolu zhostil profík Renda a lístky koupil, my mu vysolili penízky a vtrhli přes turnikety do ZOO.
Předem upozorním, že slibovaný odborný výklad z úst Verči i mých dost pokulhával, vzhledem k momentální indispozici obou zmiňovaných zoo-odbornic. Příčinu této indispozice rozvádět raději nebudu, leč byly jsme v tom obě celkem nevinně! :-) Zasvěcení ví, o čem je řeč...:-)))
První zastávka byla u pand červených.
Pak jsme pokračovali směrem k Indonéské džungli, před jejím vchodem jsme stihli ještě obdivovat urzony kanadské. V Indonésii se nás ujal sympatický blonďák, rozhodně o poznání větší zoo-odborník než Veru a Krikri, vyprávěl nám o párečku varanů komodských. Po jeho zdrcujícím výkladu, během něhož se k nám připojili LuckaKazim, jsme si ještě prošli zbytek Indonésie, kde jsme viděli orangutany, gibony, lezce, v „nokturnu“ nám nad hlavou proletěl kaloň a v ubikacích jsme si prohlédli ještě celou řadu nočních živočichů....
Když jsme vyšli ven, objevili jsme úúúžasnou klouzačku pro děti (takže jsme se svezli i my, zdaleka dětskou hmotnost převyšující, ale co, klouzajda to vydržela a byl to super zážitek ;-)).
Když jsme se dosyta „vyklouzali“, vydali jsme se k ledním medvědům, a pak k vydrám, ty se před námi raději schovali. :-)
Následovala první přestávka u občerstvení, někteří z nás konečně posnídali (jestli se hot dogu dá říct snídaně), ostatní alespoň doplnili energii. Po pauzičce jsme šli do pavilonu Afrika zblízka, kde jsme měli možnost vidět spoustu zajímavých zvířátek, lemury černé, mangusty liščí, medojedy, psy ušaté, taky zástupce hmyzu a úžasné obrovské pavouky. Ani už si všechna zvířátka nepamatuji!
Afriky zblízka jsme se vydali kolem nosálů a lamAfrickému domu. Tady už byla všechna zvířátka ve vnitřních ubikacích, na takovou zimu holt v Africe zvyklí nejsou! :-) Alespoň jsme si je mohli pořádně prohlédnout. Viděli jsme surikaty, hrabáče, štětkouny africké, ale zdaleka nejvíc nás uchvátila skupina žiraf rothschildových, zejména pak jedna žirafa, která se k nám pokoušela proslintat skrz sklo, snaze jejího jazyku naštěstí sklo odolalo...:-)
Naše další kroky směřovali k soše Radegasta a hlavně k mým největším oblíbencům, kterými jsou vlci. Moc jsme je bohužel neviděli, leželi od nás docela daleko. I tak byli úžasní! :-)
Kromě vlků jsme se pokochali pohledem na gepardy, krásné to kočky, které se nám předvedli v pohybu, a pohledem na hyeny čabrakové, moje další oblíbence.
Poté následovala krátká hra nazvaná Noemova archa. Každému bylo přiděleno zvíře a na povel „start“ (:-)) se musela zvířata v rámci druhů spárovat. Svůj protějšek hledali pouze podle vokalizačních projevů, nesmělo se mluvit, smělo se jen vydávat zvuky a předvádět dotyčné zvíře. V této hře vyhrály LuckaDankou, které byly veverkami a do Archy nastoupily jako první. Druzí byli MajdaHoloušem (mouchy), třetí RendaFilípkem a Kazi (želvy), 4. byly Charlie a Slůně (sloni, kupodivu..;-)), další byly Verča a Ivča (tygři), Kačka a Ondra (hadi) a poslední Jirkové a Péťa (hroši). Musím jen poznamenat, že pořadí bylo dost o fous, díky úžasným hereckým výkonům všech zúčastněných se zvěř spárovala velmi rychle a při nástupu do Archy to bylo skoro jako o život, bylo to velmi vyrovnané. V této hře jsme měli stejně jako na Posázavské jedno dobrovolné gentlemanské netáhlo, tím byl Tomík, který mi pomáhal při výběru zvířecích druhů a při jejich přiřazování konkrétním osobám. Zato mu díky! :-)
Po této veselé hře jsme šli kolem vlků hřivnatých, antilop, kasuárů, „emáků“ a klokanů k pavilonu s malými jihoamerickými šelmičkami (pes pralesní, ocelot apod.).
Na třetí pokus jsme poté konečně viděli vydry, které vylezly z úkrytu a o to víc se předváděly!
Poté jsme se odpojili od plánované trasy, protože nám byla taková zima, že to chtělo „zalézt“ do nějakého pavilonu, jinak bychom určitě umrzli (řečeno s nadsázkou:-))! Tak jsme se vydali k Pavilonu velkých savců, cestou jsme ještě zabrousili do pavilonu s lemury, který je krásný a romantický, jak jsme se všichni shodli (viď, Holoušku?:-)). Lemuři byli samo taky krásní (moji další oblíbenci:-)).
V „savčárně“ se nám pak skvěle předvedli hroši Slávek a Maruška. Jejich hrátky byly nejspíš součástí namlouvacího rituálu, i tak (nebo právě proto?!:-)) to byla zajímavá podívaná. Slávek se Marušce aktivně dvořil, předváděl se, plaval po boku, ukazoval své ohromné zuby,  nicméně Maruška dělala Vlastu...:-)
Kromě hrochů jsme viděli už jen kapibary, na slony jsme se pak šli podívat ven. Praya předváděla své typické pohupování hlavou, Shantí postávala a Gulab byla bůhví kde.
Tady se s námi část výpravy rozloučila, konkrétně Kačka, Renda Filípkem a oba Jirkové. Dostali účastnické listy, někteří pusy (:-p) a šli dom.
No nic, bylo to nesmírně smutné, leč život jde dál. Naše akce pokračovala, vydali jsme se do útrob terária, abychom obdivovali všechny možné plazy (za zmínku stojí především úchvatní varani mangroví, moji další oblíbenci :-), jinak jsme viděli krajtu zelenou, draceny, bazilišky a spoustu dalších ještěrů a hadů).
Po teráriu jsme šli přes Opičí ostrovy do Sečuánu a poté jsme to „zapíchli“ v restauraci „U Gastona“. Někteří se najedli, jiní jen poseděli v teple, ohřáli promrzlé končetiny (především ruce), ale čas nás tlačil. Už nyní nám bylo jasné, že celou ZOO jistě neprojdeme (tady šlo o zjištění vyvolané spíše tou neskutečnou lezavou zimou než časovou tísní, musím však poznamenat, že zima byla jen některým z nás, taková Majda si ve venkovní teplotě libovala a nebyla rozhodně sama...já to teda vůbec nechápu, ale bylo to tak!:-)), takže jen co jsme se najedli a ohřáli, pokračovali jsme v naší „dobrodružné výpravě“ směr Pavilon kočkovitých šelem.
Tady bylo rozhodně na co se dívat, úchvatnou tygřicí Santou počínaje přes kočky rybářské, levharty a podobně, konče zvířátky kočkám na míle dalekými (leguáni, varani, vrubozubci, anakondyatd.)! Navíc tu bylo fantastické teplíčko...:-) U koček jsme se docela zdrželi, jsou prostě úžasné a rozhodně si zaslouží pozornost, já slintala nad kým jiným než leguány (už abych jednoho měla doma:-)), ne že bych nechtěla domů tygra, ale to by asi nešlo. Spokojila bych se třeba i s malým jaguarundi, ale asi ani to by nefungovalo, tak se mi ten leguán jeví nejpravděpodobněji. ;-)
Po šelmičkách jsme šli ke gorilám. Tady bylo tradičně „natřískáno“ a protlačit se ke sklu a aspoň chvilku si gorily prohlédnout bylo prakticky nemožné. Ještěže mají teď v TV tu Reality Show, podíváme se na ně aspoň z tepla domovů, když nám to tady zrovna dvakrát nevyšlo...;-) U lenochodů a tamarínů tak narváno nebylo, leč kouzelnou gorilí rodinku nám tato zvířátka přece jen nenahradila...
Od goril jsme šli do Pavilonu želv, přišli jsme včas, zrovna probíhalo krmení a odborný výklad, zase jsme o něco chytřejší. :-)
Od želviček jsme pokračovali do nové dětské ZOO, ta je opravdu krásná a povedená. Všem se nám moc líbila, zejména Holoušovi, protože tady potkal své příbuzné (vietnamského čuníka a 2 prasátka domácí). Drbali jsme si oslíky, poníky, kamerunské i domácí kozy, obdivovali jsme lamy, morčátka a hlavně tu stavbu, připomínala nám naší Stodolu duchů. :-)
Náš výlet se pomalu ale jistě chýlil ke konci, přes opičí ostrovy jsme šli směrem na tučňáky. Tady jsme si udělali malý vědomostní testík, který dopadl následovně: zvítězila Verča, která přišla jen o 1 jediný bodík, na druhém místě se se 13 správnými odpověďmi umístili Ivča, Majda, Migréna, Tomík a Charlie, třetí místo s 12 správnými odpověďmi obsadili Chozáč a Terka a na 4.místě byl se 4 chybami Ondra. Jako netáhlo se projevil Holouš alias Šikmoplocha, který měl dobře necelou polovinu, navíc jako jediný ze všech v poslední otázce, kde jsem se ptala, jak se Vám výlet do ZOO líbil, zaškrtl odpověď „Nelíbil se mi ani trochu.“, takže dostal bonusové body do celoroční soutěže o největší netáhlo...:-) Správné odpovědi si můžete přečíst zde.
Po testu jsme se ještě mrkli na tučňáky a lachtany a pak už nastal čas loučení. Rozdali jsme si účastnické listy, opustili ZOO a rozjeli se do svých domovů. Někteří se od nás odpojili už na zastávce, zbytek pokračoval na metro a do nejrůznějších koutů Prahy.

Snad se Vám ten výlet i přes to chladno opravdu líbil, snad jste mi nechtěli v testíku udělat jen radost...:-)
Doufám, že se nás co nejvíc sejde při nadílce zvířátkům v hostivařském lesoparku!!!! Na viděnou v prosinci!