společnosti přátel Ghostbusters
line decor
::HOME::
line decor
 
 
 
 

 
 
TÁBOŘIŠTĚ

Vám všem, kdo s námi do Sepekova již nějaký ten pátek jezdíte, netřeba popisovat krásy tohoto místa, každý z vás by o našem tábořišti mohl vykládat romány, nicméně i ty staré známé zvu na malou interaktivní procházku po tábořišti. ;-)

Táboříme nedaleko malebného jihočeského městysu Sepekov, v okresu Písek.
Tento městys má přibližně 1400 obyvatel.
Během tábora do Sepekova sem tam zavítáme, zejména v rámci táborových "puťáků" a bez okolků přiznávám, že nejoblíbenějším zdejším místem je v srdcích našich dětí jednoznačně sepekovská "jednota", malé smíšené zboží. :)
Já osobně bych návštěvníkům Sepekova doporučila podívat se na zdejší překrásný barokní kostel, který je bezpochyby dominantou městysu. Před kostelem je sympatický park s lavičkami a nechybí samozřejmě krásně udržovaný hřbitov (to pro ty beznadějně romantické duše:-p). A po procházce na hřbitově bych nasměrovala kroky turistů do nedaleké restaurace "Obecní dům", zdejší kuchyně je vyhlášená (vaří zde například nejlepší česnekovou polévku ve střední Evropě:) a i zbytek jídelníčku stojí za to...;-)).

Opusťme nyní Sepekov a vydejme se zhruba 1,5 km východně a to konečně k nám, na naše tábořiště. Ještě než projdeme branou, dovolte mi, abych vám alespoň hrubě představila bezprostřední okolí tábora.

Tábořiště se nalézá na břehu rybníka Chobot, ležícího na říčce Smutné.
Vodní tok Smutné vzniká v oblasti Chyšecka, Nadějkova a Jistebnice soutokem několika potůčků, protéká okresy Písek a Tábor a ústí v Bechyni do řeky Lužnice. Na řece Smutné je právě v oblasti kolem rybníku Chobot vyhlášeno chráněné území o velikosti 4,35 ha, které zahrnuje část toku v úseku dlouhém 2,5 km, od hráze rybníka až po most na silnici Sepekov - Opařany. V pobřežních porostech zde početně hnízdí nejrozličnější druhy ptáků.
Ve vodách rybníka se každoročně koupeme (dovoluje-li to počasí a stav a teplota vody. :)).
Za zmínku možná stojí i situace, kdy nás rybník "vypekl". Bylo to na táboře v roce 2002, pamětníci tuší, že se jedná o ono osudové povodňové léto. Po dlouhodobých přívalových deštích se tehdy zvedla hladina říčky Smutná, respektive se z malé říčky rázem stal veletok a Smutná teskně hučela jak její kolegyně Niagára. Tehdější překrásná starobylá hráz rybníka přívalům vody odolávala a vzdorovala, avšak když se protrhla hráz výše ležícího rybníka v Nadějkově, stavidlo nestíhalo přívaly vody pouštět dál a hladina rybníka nezadržitelně stoupala. Zanedlouho se vody Chobotu rozlily i do tábořiště, děti byly urychleně evakuovány do Sepekova. Na místo neprodleně dorazili hasiči a armáda a vybagrovali vodě novou cestu, umělou průrvu. Voda se skrze ní valila a rychle odtékala a hladina rybníka tak klesala. Následujícího dne už se děti mohli do tábora vrátit.
Rybník pak zůstal řadu let vypuštěn, bylo vystaveno nové stavidlo, betonové, které sice postrádá ono romantické kouzlo za to je bezpečnější a není třeba se bát, že by se situace opakovala.

A teď už hurá do tábora. Na tábořiště vcházíme letitou bránou, která pamatuje náš první tábor v tomto místě. Stany, ve kterých jsou děti ubytovány, se pak nachází po pravé straně v půlkruhu. Jedná se o stany typu Rekreant, dvoulůžkové stany většinou s předsíňkami, a na rovinu říkám, že pokud naší bránu nazýváme pamětnicí, pak stany jsou pradědové pradědů našich pradědů a většina z nás ještě ani nebyla na světě, když jakožto fungl nové a zcela exkluzivní opuštěly výrobní linku. . Tyto stany však slouží ještě dobře (holt poctivá dělnická práce:)), nicméně plánujeme postupnou obnovu plachtovin.
Děti ve stanu spí po dvojicích. Každý má k dispozici svou dřevěnou postel a na ní svou matraci. Společně má pak dvojice skříňku s poličkami. V každém stanu je bytelná podlážka, takže ani při vytrvalých děštích se děti ve svých příbytcích nebrodí blátem.

Nástupy se konají na přírodním nástupišti (číslo 9 a 3/4:-p), plácku kolem stožáru. Nedaleko stožáru bývá umístěn tzv. hlídkový stan, odkud pak noc co noc dvoučlenná hlídka střeží klidný spánek všech táborníků a pokud se něco semele, pak je tady zvonička, stojící hned vedle a tou se bije na poplach. :)))

V místě nástupiště jsou také naše černobílé Váhy, které odměřují od pradávna Dobro a Zlo na zemi (památka na tábor 2003 - Lexikon ohrožených druhů strašidel). Bohužel místní sepekovská a božetická omladina asi není s to unést fakt, že kdykoli se na tábořiště přes rok, kdy je opuštěné, vypraví, váhy se nebezpečně přikloní na tu temnější stranu a tak už jsme dávno vzdali pokusy váhy opravovat a vyvažovat. Vandalové se nezastaví před ničím. :(

Tak pojďme dále. Nejdříve vám představím Rain Room, nejoblíběnější místo všech táborových krásek a nejen jich.:) Naší dřevěnou koupelničku jsme postavili na táboře roku 2005 (Nosáč), je to jednoduchý dřevěný zástěn, během tábora se zastřechuje plachtou. Uvnitř je jediné zrcadlo v táboře (pominu-li malá kapesní zrcátka, v jejichž lesku se tábornice pravidelně šlechtí) a to zrcadlo je kouzelné... "Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je nejkrásnější na zemi.." Zeptá se dítko. A zrcadlo odvětí: "No ty ne, koukej se umejt a šup ven, za tebou je dlouhá fronta!" Sprchování dětí probíhá pomocí plachotvých desetilitrových pytlů, vodu ohříváme v brutaru, který stojí před Rain Roomem a není třeba se bát, na poctivost umývání a na teplotu vody dohlíží řádně proškolení koupací technici z řad vedoucích! :-)

Marodka je možná to nejnavštěvovanější místo v táboře..bane, žertuji! :-) Nicméně lazaret bývá rok od roku početnější, ale nebojte se, ne že by se nám tu děti mrzačily, spíš jsou tak nějak citlivější na kdejaké škrábnutí.:) Ale je to dobře, alespoň máme každou oděrku pod dohledem. :) Marodka je umístěna v prostorném campingovém stanu o dvou pokojích a na zdraví dohlíží vždy minimálně dvě zdravotnice.

Záměrně co nejblíž marodce se nachází naše hřiště na volejbal, přehazovanou, pravou českou plácanou atd. Kdo dostane míčem do hlavy, odpotácí se tak 20 kroků a je v rukou ošetřovatelky.:)

V zadní části louky je to nejromantičtější místo z celého tábora, naše ohniště. Je tvořeno dvěma velkými kruhy, ve vnitřním kruhu ohniště hoří naše slavnostní vatry, vnější kruh je pak posvátný, v něm stojí čtyři ohně, každý a jedné světové straně. Tyto malé ohýnky dávají život ohni velkému. Zapalování a průběh slavnostního ohně doprovází tradiční rituály. Do kruhu ohniště nesmí vstoupit nikdo kromě 4 členů čety, kteří byli vybráni za své zásluhy. Tito přichází k ohni a každý třímá v ruce jednu louči. Nejdříve musí vnější hraniční kruh z kamení otevřít, pak až smí vstoupit dovnitř. Po zapálení ohně opět odchází, kruh se uzavírá a nadále jej smí otvírat pouze osoba, která je pro daný večer strážcem ohně (alias ohňomužíkem, ohňoušem, ohnivcem...). Děti u ohně sedí na dřevěných lavičkách.

Vedle ohniště stojí krásný totem, dar od přátel z Desperados a památka na tánor 2007 - Indiány. Bohužel i tento totewm bývá často terčem vandalského řádění a tak už jsme mu museli opravovat křidélka....
V samotném ústí louky pak stojí molo, které dětem umožňuje pohodlný a bezpečný přístup do vody. Koupání dětí v rybníce probíhá vždy pod dohledem několika dospělých, děti jsou hlídány jak z vody, tak ze souše. Molo bylo postaveno na táboře v roce 2008 (Mravenci).

Ještě než se dostanu ke zlatému hřebu tábořiště, nesmím opomenout náš žvýkačkovník, takový mrtvý strom se stříškou, který slouží k tomu, aby na něj všichni odkládaly své žvýkací gumy (není příjemné běžet bosky po táboře a cestou si našlápbnout tak dvě, tři, možná deset žvýkaček..:-)).

No a jsme ve Stodole duchů!!! Naší krásné budově, která byla stavěna v potu a krvi nejen táborníků, ale i všech jejich známých, přátel, příznivců a fanoušků. Všem, kteří při stavbě přiložili ruku k dílu, chceme tímto vyjádřit nesmírný dík! Nejdřív něco málo z historie její stavby.

.První rok (tábor 2002) zde stála provizorní budova, kuchyňka s jídelnou, nacházející se vlevo od současné budovy. Při cestě na severozápad nám posloužila výborně, leč byla pro naše účely a zejména v stále čatsějších případech nepřízně počasí přeci jen malá a skromná, a tak se v roce následujícícm (2003) přistoupilo ke stavbě naší "Stodoly". Základy se začaly budovat v květnu a před táborem bylo to nejdůležitější hotovo. Stála kuchyň včetně kamen, jídelna byla obyvatelná, střecha nad hlavou hotová a tak jsme se my, strašidla z lexikonu ohrožených druhů, mohla slavnostně usadit k prvnímu pokrmu. V průběhu tábora se ješpilně pracovalo na podlahách, stěnách a dalších částech budovy. V plánu do budoucnosti pak byla stavba prvního patra, kam by se nastěhovala kancelář pro metodika, účetního, hospodáře (ne že by měl každý svou, hezky se všichni podělí;.)) a kde by bylo možné uskladnit některé díly stanů (vše se po skončení tábora vozilo do Sepekova, kde jsme měli pronajaté prostory pro skladování harampádí :)).

Dalším lehce významným momentem histore stavby byl tábor 2005 - Zlatá horečka, kdy jsme Stodolu duchů přejmenovali na Saloon a ve správném salooně nechybí lítací dveře, no ne? :-) Z "lítaček" jsme se však těšili jen jedno léto, již zmiňovaní zákeřníci z přilehlého okolí nás o tuto radost záhy připravili.

Čas plynul a přišel únor 2007 a s ním Kiril. Kiril nás přesvědčil o tom, že naše Stodola není všemocná a sebral nám doslova střechu nad hlavou, tu sprostě zahodil do polí. Následovalo pracné brigádničení, obnova střechy stála nemálo úsilí a kdyby jenom toho úsilí..:) Ale našli se ochotní pracanti a brigádníci a tak se zadařilo.:) Zároveň se k budouvě přistavěla stříška nad schody, takže už i ty byly chráněny před deštěm.

Jenže přišlo jaro 2008, na křídlech větru přilétla Ema, vítr proměnila v další orkán a střechu nám utrhla podruhé. A nová brigáda a tentokrát už bylo její součástí i dokončení všech bočních stěn, aby už vítr nemohl nikudy proklouznout dovnitř a aby se situace již nikdy neopakovala. I zhostili se táborníci a nejeden dobrák brigádník mravenčí práce a dřeli se a makali, aby se již v létě mravenečkům pod střechou budovy pohodlně mravenčilo (2008 - Mravenci:)). Střecha se dala do kupy a s vervou sobě vlastní se brigádníci pustili nejen do zabedňování všech stěn a výroby okenic, ale i do budování zmiňovaného zázemí v patře. Bylo zapotřebí nespočet víkendů a spálilo se nespočet kalorií, ale povedlo se a výsledek stál za to. :) Jen počkej, hurikáne, kdo z koho příští rok!!! :-D
Na Mravence byla budova zase pohodlně obyvatelná, během tábora se ještě nenápadně dokončovalo a vylepšovalo a po táboře se jeden víkend dodělaly chybějící okenice a na budovu byla slavnostně připevněna ghostbusterovská cedule. Jestli jí vandalové nezcizili, můžete se na ni v létě těšit.. :)

A jak to vypadá uvnitř budovy? Do naší budovy, stoupají tři schody... ne, ne, je jich víc, ale kolik, to nevím, to budu muset spočítat. :-) Vpravo vedle schodů je "tabu", veranda, kde vedoucí diskutují nejen o programu a kam to děti vždycky tolik láká. Výjimečně, za dobré chování, je jim v době osobního volna povolen přístup, neděláme to ale rádi, bůhví proč tam děti vždycky hrozně vyvádí a řádí.:) Vlevo vedle schodů je pak malé zákoutí, taktéž určené pro shromažďování nejrůznějších tiskovin, plánů a tajností, sem děti nesmí nikdy.
Prostorná jídelna tvoří drtivou část budovy. Uprostřed je podkova stolů, kolem nich lavice a na těch děti sedí a dlabou a brebentí. Nádobí (ešusy) si vždy hned na místě po použití umyjí a odkládají si je na poličky k tomuto účelu zhotovené. Do stanů si nádobí nosit nesmí (známe to, zbytky, mravenčci a pomoooc, kde je repelent..:(). Jídelna slouží především ke stravování, ale je-li potřeba, stoly se odsunou z prostředka místnosti a máme krásný plac na hraní nejrůznějších her. V případě dešťů a nepříznivých povětrnostních podmínek se dá budova "uzavřít", dříve prostřednictvím plachet, nyní již pomocí okenic. Osvětlení pak zajišťují louče.

Všechen prostor nalevo od schodů je pak pro děti zapovězen, nachází se zde srdce tábora - kuchyně, kde nám kuchtící připravují jen to nejlepší. :) Zároveň jsou zde schody do zmiňovaných podkrovních prostor, kde je několik kójí, jenž slouží k uskladnění věcí, ale i lidí.:) (Najdete zde několik vedoucovských ložniček ).

Mno a tím jsme asi prohlídku tábora, jeho blízkého i dalekého okolí ukončili. Děkuji vám všem za pozornost a snad i zájem a doufám, že si toto místo oblíbíte stejně jako já, že vám přiroste k srdci a že se sem budete rok co rok tak rádi vracet. :)